Článek pro Kristýnku

„Vzpomínám na chvíle minulé. Vzpomínám, i když nebyly zrovna veselé…“ Jak přiléhavé, že některé moje myšlenky patří právě člověku, který tuto větu použil dokonce i v jedné ze svých básní. A že jich už za sebou mám hodně nejen já.

Z reproduktoru zní snad jedna z nejsmutnějších písní. Stačí jen, aby zaznělo jedno jméno. Ne nadarmo se říká, že někdy víc bolí ztráta nejlepší kamarádky než rozchod s přítelem. Koho by to napadlo ve chvíli, kdy jsme se spolu smály tak, až se náš stan otřásal v základech. Když jsme se vídaly skoro každý den. Kdy jsi byla jedna z mála, která mi rozuměla a vždycky ses zeptala: „Co ti zase ten tvůj kluk provedl?“

Někdy se však stane, že se cesta, která doteď vedla společným směrem, najednou rozdělí. Pak nezbývá než říct si: „Tak čau, bude mi smutno, ale snad se ještě někdy sejdeme…“ Však po mém boku zase bude další kus sdílet někdo jiný, ale navždy už budeš i ty mít kus místa v mém srdci. I přes to všechno, co se mezi námi odehrálo.

Maturitní ples. Fialový satén mě chladil stejně jako slzy stékající po mé tváři. Někdy se člověk cítí nejvíc sám, když ho obklopí lidé, se kterými si nemá co říct. „Stejně nemám šaty…“ „Stejně nemám ani šaty…“, duní mi hlavou téměř nepřetržitě. Dnes už vím, že právě tohle byl začátek konce. Proč jsi ve skutečnosti nepřišla, když jsi věděla, že v sále nebudu mít nikoho, ani rodiče? Už dávno jsem se přestala ptát.

Tak jsem tě po několika dalších neshodách pomalu vymazala ze života stejně jako ty mě. Kdo ví, jestli bys mě ještě pozdravila, kdybys mě potkala? Kdo ví, jestli bych tě ještě poznala… Však procházím stejnými ulicemi kolem stejných paneláků jako tenkrát a ty tu taky bydlíš.

Co by se asi dělo, kdyby naše společná kamarádka řekla tu příšernou a stokrát ohranou větu: „Víš, kdo umřel?“ Kdyby pak vyslovila tvé jméno, bylo by pozdě. Pozdě na to, co ti teď chci vzkázat.       

Jestli tohle čteš, pak i ty jsi součást mé minulosti. S každým krokem co urazím ve čtvrti, kterou jsme spolu celou prochodily a vedly při tom holčičí hovory, na tebe vzpomenu. Z mé strany máš cestu k odpuštění otevřenou, protože právě v některé náročnější dny jsi se mnou sdílela jejich tíhu. Protože i v tobě žije kus mých emocí. Vepsala ses mi do srdce a já tobě. Tak mi i mé chyby promiň. Kristýnko.