Předsudky? Nic nového pod Sluncem...

A je to tu! Nespokojený národ se bouří. Tentokrát proti vrácení majetků církvím. Že by rozmar, který má v období novinářskou hantýrkou označovaném jako okurková sezóna, vzbudit rozruch? Možná. Rozhodně však vidíme dokonalou ukázku toho jak veřejné mínění ovládají zkreslené představy…

Sama toho sice o náboženství příliš nevím, ale stihla jsem poznat hned několik mých vrstevníků, kteří se mně nebo i veřejně nebáli přiznat, že jsou věřící. Jestli už tento fakt někoho vyděsil, pak ho nejspíš další věty šokují ještě víc. Ani jeden z nich se mentalitou nepodobá jisté populární kníraté postavičce v zeleném svetru z populárního animovaného seriálu.

Ano, přiznávám, zámořské myšlení se od toho našeho značně liší a v případě výše zmíněné figurky se jedná spíše o svérázný styl humoru, kterým jsou Simpsonovi tolik typičtí. Proto raději věnuji zmínku hlavní příčině nespokojenosti s restitucemi, a sice protináboženskou propagandou. Ta totiž přežila i minulý režim, respektive se vrátila v nové podobě. Netýká se jen médií, prostřednictvím kterých se obecně dovídáme spíše špatné zprávy. Někdo se s ní bohužel setkal nebo setká ještě v době, kdy mu třeba noviny nic neříkají a číst se teprve učí.

Základní školu jsem navštěvovala od poloviny devadesátých let do roku 2004. Z toho důvodu si netroufám odhadovat jak moc se od té doby situace změnila. Matně si ale ještě vzpomínám co jsme se o církvích v hodinách vlastivědy potažmo dějepisu učili. Příliš lichotivé to rozhodně nebylo. V podobném duchu probíhala také výuka na střední. První pozitivní výklad jsem vlastně zaregistrovala až o pár let později při studiu na škole vysoké, kdy padla při přednášce o historii ošetřovatelství zmínka o křesťanství. Konkrétně v souvislosti s budováním špitálů a o diákonkách jako předchůdkyních služeb typu domácí péče. Předpokládám, že zvláště ti, kteří získali základní vzdělání ještě o něco dříve, před revolucí, si většinou odnesli dosti podobné dojmy.

Asi málokdo pak bere do úvahy taky fakt, že dříve náboženství do života zapadalo tak nějak jinak. V dnešní době se už zvlášť u křesťanství jedná ne o krk hýbající hlavou státu, ale spíš o soubor názorů, který věřící vyznává a například bohoslužby plní taky socializační funkci. Proto není třeba se obávat, že bychom se po restitucích snad vrátili do středověku, jak si to myslí někteří diskutéři na Facebooku.

Proto se přikláním k názoru, který zastává právě jeden z těch co ony šílené představy o věřících nabourává. Volně parafrázováno, daleko méně stát bolí právě navrácení majetku církvím než to, že si jistý doktor jehož hobby je lidi s… (za počáteční písmeno mého ctěného jména doplňte jeho příjmení) schovával v podlaze slušnou sumičku. Nutno ještě podotknout, že sám za současných podmínek restituci nepodporuje. To, co jsem ale už zmínila v úvodu článků, nás ale nadzvedávat ze židle asi nepřestane. Totiž předsudky. Ovšem to není nic nového pod Sluncem. Mimochodem, věděli jste, že toto rčení pochází z Bible?