In relationship with Facebook

Že by další komentář na téma Proč mi skřípou kolečka (nebo spíš Co nám internet dal a vzal)? No ano. Když ale ono je tak jednoduché napsat článek o tom, co mi vadí… Kdybych napsala, že Facebook, nemluvila bych tak docela pravdu. Ostatně jsou to pořád lidé, kteří sedí u nějakého toho výdobytku moderní techniky a mají mozek, díky kterému se můžou rozhodovat, co vlastně do virtuálního světa vypustí.

Těší mě, že si to někteří už uvědomili. Tím spíš, že by mnozí z nich měli vzhledem k věku nárok považovat empatii za sprosté slovo. Stejně tak fenomén s velkým (nebo podle loga malým) F ve skutečnosti přátelství nedevalvoval natolik, aby úplně zmizelo ze světa. Spíš se objevily faktory, které mezilidské (a zvlášť milostné) vztahy výrazně ovlivnily.

Začněme od začátku. Co se asi stane, když si Pana Vysněného (Slečnou Božskou) po nějaké době randění chcete dát do vztahu? Podstupujete riziko, že dotyčný nebo dotyčná tuto potřebu nemá, případně s takovýmto zveřejněním vaší lásky dokonce nesouhlasí. Teď z pozice té, která vyplnit tuto část profilu také odmítla. Zastávám názor, že když o mě chce někdo znát takovouto informaci, ať se mě zeptá osobně. Nic víc v tom nehledám. Není ale těžké si představit, jaké podezření by se ale mohlo honit v hlavě tomu, kdo by o to přihlásit se ke své lásce stál, ale dostal by košem. Jaký asi důvod má? Nevědí třeba všichni kolem mě, že vlastně má někoho jiného? A od této úvahy už je jen krůček k úplné ztrátě důvěry…

Ani když všechno klapne i virtuálně a minimálně určitá skupina osob vidí vedle vaší fotky napsáno In relationship with (ctěné jméno toho, kdo okupuje vaše srdíčko) ale nepřestává působit Faktor F. Chtěli jste se někdy v dětství stát celebritou? Najednou se těšíte stejnému zájmu. Sice, pravda, od menšího počtu lidí, ale i mezi nimi se najde spousta nepřejících individuí. V případě, že si ještě můžou pravidelně na vaší zdi číst jak úžasného člověka to vlastně vedle sebe máte, může to pro ně být solidní nahrávka na smeč. Lépe řečeno, můžou ve vás začít vidět ideální cíl pro svoje manipulativním praktiky, protože si podobné příspěvky vyloží jako projev závislosti na partnerovi.

Nezanedbatelnou položku pak tvoří chování podle manuálu Jak ztratit přátele (a možná i kluka) za 10 dní. Když už jsme u těch celebrit, ani zdánlivě bezchybné manželství jisté německé topmodelky a zjizveného černošského zpěváka nevydrželo „dokud je smrt nerozdělí“. O už tak nepříjemné novině se všichni doví stejně jako vyšlo ve všech bulvárních novinách, že se Heidi Klum a Seal rozvádějí. A teď prosím dejme prostor mnou vysoce ceněné vlastnosti jménem empatie. Jak by vám pak bylo příjemné číst pár dnů po rozchodu statusy kamarádek, které „mucqujou swýho miláška“, případně civilizovanější verzi téhož? Předpokládám, že byste si většinou jen pomysleli, ať si ty žvásty strčí někam. Snadno se tak může stát, že ztratíte hned dvě spřízněné duše po sobě.   

Máte plné právo si myslet, že ze mě mluví závist. Ani bych se vám to nepokoušela vymluvit, ovšem sama vím své. Například jakou sílu cit vznešeně zvaný láska může mít a také jsem na vlastní duši zažila jak může bolet citový úraz. Navíc jsem se už několikrát přesvědčila, že se toto téma nemusí zdaleka týkat jen adolescentů, kteří právě naplno prožívají první dlouhodobější vztah. Mimochodem, víte, že už asi dvě tisíciletí předtím, než spatřil světlo světa internet, jistý moudrý muž řekl: „Kdo vypoví jak hoří, málo hoří…“ ?