"Angina pectoris", šepkajú doktori

Oni si páni lékaři jistě šeptají i o něčem jiném než o této formě ischemické choroby srdeční, která se dostala až do neoficiální hymny sestřiček od skupiny Elán. Nutno podotknout, že určité termíny bývají neznámé i samotným zdravotníkům, jestliže se nejedná o obor ve kterém pracují. Zaprvé, od školy jaksi člověk leccos zapomene a zadruhé, některé slangové výrazy bývají vysoce specifické. Raději nebudu komentovat jak se například v chirurgii zažívacího ústrojí označuje operace při které je střevo sešité tak, aby nebylo nutné jeho částečné odstranění, přičemž pak vytváří nařasení ne nepodobné vnějším ženským pohlavním orgánům. Tolik ilustrativně k problému, kterému hodlám věnovat následující článek. Budu se však věnovat především těm, pro které může být nejvíce nepříjemný, totiž dětem.

Proč? Pobyt v nemocnici pro ně představuje i přes výrazné zlepšení situace někdy až traumatizující zážitek. Zvláště pak když musí malý pacient podstoupit operační zákrok. Význam správné edukace tedy v tomto případě spočívá ve zmírnění strachu z hospitalizace.

V některých nemocnicích, mezi které je možné hrdě započítat také fakultní nemocnici v Hradci Králové a Pardubickou krajskou nemocnici, se o psychickou přípravu dětských operantů starají takzvané herní specialistky. Ty pacientům dětského oddělení, kteří mají jít další den na sál, zahrají krátké divadelní představení. Při něm předvádějí na loutkách průběh nejen předoperačních a pooperačních výkonů, ale také můžou dítěti zodpovědět dotazy, případně ho připravit na některá vyšetření. Činnost je to přínosná i pro sestry, které můžou získat od výše zmíněných pedagogických pracovnic důležité informace o psychickém stavu malého pacienta, ale samozřejmě není samospasitelná.

Narážím zvlášť na případy zdravotníků, kteří se už naštěstí nevyskytují tak hojně jako v dobách minulých. Ti pediatři, kteří dítě poučit neumí, jsou totiž často také svojí prací až znechucení. Důvod je nasnadě. Malý pacient špatně spolupracuje, což se nejvíce projevuje u předškoláků. Ovšem daný lékař ani netuší o kolik by probíhalo vyšetření lépe, kdyby nedošlo ke stresování například používáním lékařských termínů tam kde se jim lze vyhnout (například když probíhá komunikace s rodičem, který mnohdy také některým z nich nerozumí). Není pak tajemstvím, že jsem podobné chování jako pacientka zažila a již několikrát se o dané lékařce zmínila.

Ráda bych proto apelovala hlavně na rodiče, kteří měli to štěstí a jejich ratolest s výjimkou porodnice nikdy hospitalizovaná nebyla. Jestli se tak v budoucnu stane, ptejte se lékařů a sester co už dítě o důvodu hospitalizace a vyšetřeních ví. Komunikujte s nimi prosím o tom jakým způsobem jim tyto informace předat nebo už předané byly. Některé z nich to třeba jen nenapadlo. Jistě potom budete klidnější i vy, čímž svému potomkovi jistě taky prospějete.