Děkujeme, že odcházíte...

Stydím se za to, že jsem kdy chtěla být lékařkou. Milí pohodoví, laskaví a hlavně rozumní lidé s titulem MUDr., se kterými jsem měla tu čest na Fakultě zdravotnických studií, omlouvám se. Tato kritika rozhodně nepatří vám.

Přijela teta Lenka z Kérkonoš. Podotýkám, že to rozhodně není chronická stěžovatelka. Bohužel se ale potýká s celou řadou zdravotních problémů, takže se do rukou lékařů dostane častěji než pouze na preventivní prohlídky. Když jsem kritiku z jejích úst slyšela poprvé, snažila jsem se "ty polobohy v bílém" bránit. Koneckonců, nikdo není dokonalý a ani pan doktor nemá každý den posvícení. Přesto jsem jí však v některých věcech musela dát za pravdu.
To, že zdravotníci nejsou zrovna přeplácení, nemůžu popřít. Zároveň ale nejsem tak naivní, abych si myslela, že za hromadné podávání výpovědí a útěk "za lepším" může pouze ona nedoceněnost. Jestli má totiž podobný postoj jako moji rodiče většina lidí (zvlášť lékařů samotných), pak se nedivím, že mohla vůbec takováto akce vzniknout.
Kdysi dávno jsem na svém blogu uveřejnila článek "Jsem jenom zdravotní sestra". Lhala bych, kdybych řekla, že mě přirovnání lékař rovná se Bůh a sestra pouhá služka nemrzí. Slyšet tento předpotopní názor zvlášť od nejbližších, zvlášť když jeden z nich už dvacet let pracuje jako stomatolog, opravdu není příjemné. Tyto profese by přece jedna bez druhé vůbec nemohly existovat už pro jejich diametrálně odlišnou náplň. Naší ošetřovatelskou hantýrkou řečeno, lékař zaujímá první místo v léčbě a druhé v péči, ale u sester je tomu naopak. Někteří doktoři si už tenhle fakt uvědomili. Troufám si ale říct, že většina těch, co se rozhodli podat výpověď, ne.
Jestli šli někteří z nich na medicínu pouze kvůli tomu, aby na nich podle principu padajícího exkrementu ulpěl ten nejmenší kousek smradu a špíny, nebo kvůli "rodinné tradici", pak si asi vybrali špatné povolání. Bez takových se snad obejdeme. Stejně tak i bez jejich úletů v duchu hesla: "Já jsem lékař a kdo je víc..." Kdyby totiž za dva měsíce přišlo na řadu krajní řešení v podobě stavu nouze nebo podobných opatření, obávám se, že by se tyto jejich negativní postoje ještě prohloubily.
Nevím, jestli se na konec tohoto článku hodí popřát do nového roku hodně zdraví. To ale každopádně bude potřeba vždycky, ať už se "všichni dobří duchové nad postelí" bouří a odcházejí. Ovšem přece jen i jim v duchu motta mého blogu přece jen přeji: "Zdravíčko, páni doktoři..."