Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Za blbost se platí

14. 07. 2013 15:48:57
Po delší době jsem opět navštívila Pardubice, a to s nepříliš lákavou vidinou vyřizování administrativy. Jako obvykle mě čekala dvacetiminutová procházka po Třídě míru. A to bych nebyla ženská, aby mi sem tam očko neujelo a neprohlížela si zboží ve výlohách. Oblečení, elektro, knihy... Přitom však dobře vím, že uspokojím právě jen oči a radost si neudělám. Obvykle totiž u sebe jaksi nemám patřičný obnos a můj účet taky zeje prázdnotou. Podobně jako tentokrát, kdy mi obsah peněženky stačí akorát na nákup večeře.

Nic moc mi vlastně neschází. Střechu nad hlavou nezatěžuje hypotéka, pár pěkných hadříků ve skříni taky mám a ani ten buřtguláš nevařím jen proto, že patří mezi nejlevnější jídla. Dokola si opakuju větu, která zní už jako klišé: „Však to nejdůležitější, co se koupit nedá, ti taky v určité míře bylo dopřáno...“ Něco mi tu ale stejně nesedí. Proč se i přesto občas dostaví ten nepříjemný pocit, že jsem „prostě socka“ ?

„Jů, ty máš novej mobil, ukááá!“ Vytahování v tom nejkřiklavějším slova smyslu možná zůstává za branami základních nebo středních škol. To ale neznamená, že se později úplně vytratí. Autíčka totiž vystřídají o nějakých patnáct let později třeba herní notebooky nebo skutečná vozítka. Z domečku pro panenky se stane opravdová vila se zahradou a bazénem, v ní paní domu precizně namalovaná, s dokonale vyladěným outfitem. Nebo taky ne...

Lépe řečeno, ve většině případů ne. Zkrátka proto, že dotyčná osoba nemá patřičné finance a je jedno, jestli studuje, pracuje nebo pobírá důchod. Proč si ale pro jednou nepůjčit a vytouženou věc si nepořídit? Jak lehce se dá podlehnout. Zvlášť, když vidíme ty, kteří na to podle nás mají, a často podléháme pocitu závisti. Tím spíš, když máte přímo v rodině někoho, kdo je velmi štědře finančně podporovaný. Podotýkám, že nikdy neabsolvoval ani si nehledal žádnou brigádu a přesto by mohl mít po čem by jen zatoužil. Na co se však omezovat a taky si jednou nedopřát ten luxus? Vždyť stačí kolikrát jen vytočit číslo a sjednat si finanční injekci. Právě takhle však může začít průšvih někdy i na zbytek života. Takový úvěr totiž může dobře posloužit třeba někomu, kdo rozjíždí podnikání, ale uškodit tomu, kdo se z rozmaru rozhodne koupit si plazmu s úhlopříčkou přes půlku pokoje.

Najednou je mi jasné, proč finance bývají nejčastějším důvodem rodinných konfliktů a dokonce představují jednu z hlavních příčin rozpadu mnoha vztahů. Když už se nejedná o dluhy, pak to bývá naopak chorobné lakomství nebo hádky ohledně dědictví. Často se pak stává, že se podobné rozpory opakují po několik generací, protože vztah k penězům je daný do velké míry výchovou. Takovou chybu tím pádem není těžké nevědomky zopakovat, případně se přiklonit k opačnému, ale stejně nebezpečnému extrému.

Jak symbolické, že mě z těchto neveselých myšlenek většinou vytrhne přítel. Podle jisté reklamy, také s finanční tématikou, k nezaplacení. Možná by jen stačilo vážit si víc lidí a věcí, na kterých nám záleží. Vím, že je to klišé, ale pokud si to včas neuvědomíme, nepřijdeme svojí blbostí jenom o peníze, ale i o mnohem víc.

Hlasujte ve finále Blogera roku

Autor: Sandra Švorcová | neděle 14.7.2013 15:48 | karma článku: 10.35 | přečteno: 887x


Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Helena Vlachová

Ani tohle bychom neměli soudruhům zapomínat

Je s podivem, že tu ještě komunisté jsou, že jsou lidé, kteří je volí. To zřejmě musí někdo trpět výpadkem paměti, jinak se to nedá vysvětlit

26.4.2018 v 6:07 | Karma článku: 15.48 | Přečteno: 249 | Diskuse

Olga Pavlíková

Šaškárna (hlavní aktéři Bureš a kol. + Hamhamhamáček a kol.)

Socani tuze touží účastnit se na vládě. Přitom jejich předchozí angažmá bylo destruktivní především v tom, že neodvolali Bureše, aby řešil své trestní stíhání, ani jim nevadilo, že je to estébáckými praktikami

25.4.2018 v 22:34 | Karma článku: 19.67 | Přečteno: 443 | Diskuse

Pavel Hewlit

Úchyláci zítřka jsou ti dneska normální

Stačí zavzpomínat a hned vidíte, kam jsme se ve vývoji v naší zemi za posledních skoro třicet let dostali. A to místo není zrovna zalité sluncem a nezáří nad ním duha. Alespoň ne pro každého.

25.4.2018 v 19:46 | Karma článku: 11.04 | Přečteno: 337 | Diskuse

Terezie Čerbáková

Musím

Musím nakoupit. Nákupní vozík přetéká. U pokladny stuhnu. Pokladní na mě vytáhne úsměv ze školení Kontakt se zakázníkem ,,Bohužel, již jsme plastové tašky stáhli z prodeje." Vřískot dvojka!

25.4.2018 v 16:43 | Karma článku: 11.12 | Přečteno: 382 | Diskuse

Martina Studzinská

Kterak uklidnit svoje neodbytné svědomí cvičením vsedě na židli

Dobrá zpráva pro všechny lenochy! Cvičení, pro ty, kteří se nehodlají zvednout ze židle Existuje a je tady! Za vyzkoušení nic nedáte.

25.4.2018 v 16:41 | Karma článku: 5.85 | Přečteno: 105 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.