Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Za blbost se platí

14. 07. 2013 15:48:57
Po delší době jsem opět navštívila Pardubice, a to s nepříliš lákavou vidinou vyřizování administrativy. Jako obvykle mě čekala dvacetiminutová procházka po Třídě míru. A to bych nebyla ženská, aby mi sem tam očko neujelo a neprohlížela si zboží ve výlohách. Oblečení, elektro, knihy... Přitom však dobře vím, že uspokojím právě jen oči a radost si neudělám. Obvykle totiž u sebe jaksi nemám patřičný obnos a můj účet taky zeje prázdnotou. Podobně jako tentokrát, kdy mi obsah peněženky stačí akorát na nákup večeře.

Nic moc mi vlastně neschází. Střechu nad hlavou nezatěžuje hypotéka, pár pěkných hadříků ve skříni taky mám a ani ten buřtguláš nevařím jen proto, že patří mezi nejlevnější jídla. Dokola si opakuju větu, která zní už jako klišé: „Však to nejdůležitější, co se koupit nedá, ti taky v určité míře bylo dopřáno...“ Něco mi tu ale stejně nesedí. Proč se i přesto občas dostaví ten nepříjemný pocit, že jsem „prostě socka“ ?

„Jů, ty máš novej mobil, ukááá!“ Vytahování v tom nejkřiklavějším slova smyslu možná zůstává za branami základních nebo středních škol. To ale neznamená, že se později úplně vytratí. Autíčka totiž vystřídají o nějakých patnáct let později třeba herní notebooky nebo skutečná vozítka. Z domečku pro panenky se stane opravdová vila se zahradou a bazénem, v ní paní domu precizně namalovaná, s dokonale vyladěným outfitem. Nebo taky ne...

Lépe řečeno, ve většině případů ne. Zkrátka proto, že dotyčná osoba nemá patřičné finance a je jedno, jestli studuje, pracuje nebo pobírá důchod. Proč si ale pro jednou nepůjčit a vytouženou věc si nepořídit? Jak lehce se dá podlehnout. Zvlášť, když vidíme ty, kteří na to podle nás mají, a často podléháme pocitu závisti. Tím spíš, když máte přímo v rodině někoho, kdo je velmi štědře finančně podporovaný. Podotýkám, že nikdy neabsolvoval ani si nehledal žádnou brigádu a přesto by mohl mít po čem by jen zatoužil. Na co se však omezovat a taky si jednou nedopřát ten luxus? Vždyť stačí kolikrát jen vytočit číslo a sjednat si finanční injekci. Právě takhle však může začít průšvih někdy i na zbytek života. Takový úvěr totiž může dobře posloužit třeba někomu, kdo rozjíždí podnikání, ale uškodit tomu, kdo se z rozmaru rozhodne koupit si plazmu s úhlopříčkou přes půlku pokoje.

Najednou je mi jasné, proč finance bývají nejčastějším důvodem rodinných konfliktů a dokonce představují jednu z hlavních příčin rozpadu mnoha vztahů. Když už se nejedná o dluhy, pak to bývá naopak chorobné lakomství nebo hádky ohledně dědictví. Často se pak stává, že se podobné rozpory opakují po několik generací, protože vztah k penězům je daný do velké míry výchovou. Takovou chybu tím pádem není těžké nevědomky zopakovat, případně se přiklonit k opačnému, ale stejně nebezpečnému extrému.

Jak symbolické, že mě z těchto neveselých myšlenek většinou vytrhne přítel. Podle jisté reklamy, také s finanční tématikou, k nezaplacení. Možná by jen stačilo vážit si víc lidí a věcí, na kterých nám záleží. Vím, že je to klišé, ale pokud si to včas neuvědomíme, nepřijdeme svojí blbostí jenom o peníze, ale i o mnohem víc.

Autor: Sandra Švorcová | neděle 14.7.2013 15:48 | karma článku: 10.35 | přečteno: 887x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Skvělý burger na Andělu od Jakuba

Manžel dnes lákal na vinnou klobásu. Lehce osmahnutou, s česnekovým chlebem. Těšila jsem se fakt moc. Ale v práci jsem pojedla pouze krémovou zeleninovou polévku a v půl šesté už jsem mírně šilhala hlady. Burger padl mi do ok.

22.11.2017 v 19:58 | Karma článku: 13.15 | Přečteno: 357 | Diskuse

David Dvořák

Vydání Babiše a inspirace pro Okamuru.

Politika je umění dosáhnout maxima možného. Dogmatické lpění na vyřčeném nebývá zrovna nejkonstruktivnější, na druhou stranu je třeba se nezpronevěřit zásadám a „neztratit tvář“.

22.11.2017 v 13:41 | Karma článku: 30.15 | Přečteno: 2374 | Diskuse

Jan Klar

Tady pomůže už jen psychiatr

Jako poslední možnost, kterou Eva navrhla, bylo jít do manželské poradny. Dobře věděla, jaký má Michal odpor ke všem těm psychologům, terapeutům nebo osobnostním poradcům.

22.11.2017 v 12:42 | Karma článku: 15.46 | Přečteno: 626 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Děti vyrostly a tak tápeme

Čím podarovat děti na Vánoce? Navíc když už vůbec nejsou v dětském věku. Ty své dospělce nějak zvládneme, ale pak tu máme ty „malé“ neteře a synovce, čili děti, co mezitím vyrostly až (skoro)dospěly.

22.11.2017 v 10:33 | Karma článku: 13.39 | Přečteno: 331 | Diskuse

Marek Valiček

Radši dojedou domu zpocená, než pozvracená!

"Asi si budu o Jéžíška přát k vánocum nějakou tu kouzelnou zaklínací hůlku a pak ten brajgl kolem nás vysmejčim."

22.11.2017 v 9:00 | Karma článku: 27.38 | Přečteno: 1010 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.