Když si někdy chceme dopřát lepší snídani, navštívíme místo hypermarketu pekárnu a řeznictví. Zvláště mužská část rodiny totiž tvrdí, že není nad čerstvý chleba a kvalitní šunku. Třeba tu pražskou, o kterou se v současnosti vedou spory se Slovenskem, Německem a Rakouskem. Konzumenti této lahůdky jsou znepokojení. Euroskeptici jásají, protože jim tato situace přihrála další argument podporující jejich smýšlení.
Ačkoliv jsem předchozího pana prezidenta nijak vášnivě nepodporovala, myslím, že za jeho působení na hradě by se něco podobného asi nestalo. Nejspíš by měl totiž takový nesouhlas za následek otálení s podpisem nějaké důležité mezinárodní smlouvy. U nás totiž prezidentská funkce znamená jen omezené kompetence, ale vzhledem k zahraničí se postoje hlavy státu mohou stát významnými.
Ovšem ryba nikdy nesmrdí jen od hlavy. To, že nemalá část spotřebitelů pořád preferuje kvantitu a co nejnižší cenu jako nejdůležitější kritéria při nákupu, nám také příliš nenahrává. A pak se není čemu divit, že se nám na stůl dostávají potraviny, které pan Roman Vaněk ve svém pořadu Peklo na talíři nazývá buď roztomilým slůvkem šmakulády nebo v ještě horším případě hnusáci roku. Kdyby tato mentalita byla jiná, výše jmenované státy by se jistě neodvážily protestovat proti oficiálním uznání naší speciality, protože by jejich představitelé věděli, že by přišel tvrdý odpor.
Pokud se vám zdá, že se jedná o trochu přehnané stěžování, mám k němu důvod. Netýká se sice uzenin, ale přesto se o něj ještě podělím. Oficiálně by se jako mléčná čokoláda měla označovat jen taková cukrovinka, která obsahuje minimálně čtvrtinu kakaa. Koupili jsme tedy poměrně drahou dobrotu s oříšky s nápisem mléčná čokoláda na obalu. Ve vší té naivitě jsem si říkala, že kdyby se jednalo o takovou mňamku jako se z nich vyrábí některé čokoládové figurky na Velikonoce, takový nápis by se na ni nacházet nesměl. Při prvním ochutnání ale bylo jasné, že tu něco nehraje a spolknout byť jen jedno sousto se rovnalo hororu. Po podrobnějším prostudování složení jsem zjistila, že se jednalo vlastně jen o ztužený tuk s podílem kakaové hmoty nižším než 10 procent, ale přesto jsem nikde nenašla označení typu čokoládová pochoutka.
Uznávám, že jsem špatně nakoupila já. Na štítek jsem se totiž měla podívat ještě předtím, než jsem pseudočokoládu vložila do košíku. To, že jsem tak proti svým zvyklostem neučinila, se mi celkem vymstilo a sama jsem se vytrestala. Na každý ale může takové chybě zabránit. Značný hendikep v tomto případě představuje zrakové postižení nebo jen vyšší věk. Z těchto důvodů považuji za důležité zjednodušit orientaci spotřebitelů při výběru potravin. Doufám, že výše zmíněné iniciativy v médiích tomu pomůžou.
Ať si každý přebere, jestli jsem parafrázi oné tolik populární věty použitou jako nadpis, myslela v právém slova smyslu nebo jako ironii. Každopádně jako aperitiv si dovolím navrhnout Spišskou borovičku a potom třeba Frankfurtský páreček s Dijónskou hořčicí.
