Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Tak tady se to stalo...

15. 04. 2013 18:56:52
Začalo to tak nevinně. Při cestě ze školy mě napadlo, že bych snad na blog opět mohla přidat nějaký svůj důvtipný postřeh. O chvíli později to vypadalo, že je o tématu rozhodnuto. Inu, o kom se mluvívá, nedaleko bývá. S dotyčnou osobou jsem se na nádraží nikdy neviděla, ačkoliv pravděpodobnost setkání byla poměrně vysoká. A najednou: „Jé, ahoj...“ Onen človíček si jistě domyslí a druhým dechem dodávám, že jsem ho nepomlouvala. Nakonec si ale článek o podobných všem tak důvěrně známých příhodách odpustím. Těsně před příchodem domů mě napadla myšlenka zcela jiná, poněkud závažnější.

Při tomto každodenním přesunu totiž míjím místo, které se před nedávnem stalo nechvalně známým. Nachází se v historickém jádru města a denně kolem projde spousta lidí. Kolik z nich si asi stejně jako já vybaví, že právě tady došlo k tragédii? Myslím, že zvlášť jistá televize referovala dostatečně podrobně a dokonce natáčela záběry z pohřbu ženy, která právě tady byla zavražděna svým bývalým manželem.

Podobné zprávy se na nás valí ze všech stran každý den. Když se podobné neštěstí stane poblíž vašeho bydliště, dostane událost zcela jiný rozměr a to i v případě, že vás s nikým z přímých ani nepřímých aktérů nepojilo osobní pouto. Tím spíš, že o něco později došlo k dalšímu podobně děsivému činu, jehož oběť už ale moji rodiče znali.

Jistě jste si všimli, že jsem ani neuvedla jména. Tohle už za mě v jednom z těchto případů udělala nestárnoucí blondýna připomínající panenku Barbie se svým tolik oblíbeným exotickým kolegou. Nejen oni nám denně přinášejí nejnovější informace o tom, kdo kde podvedl a okradl bezmocnou stařenku, jakým způsobem bylo týráno stádo koní, případně jaká odporná pedofilní zrůda zneužila kolik dětí. Takováto témata pak při konverzaci představují výbornou možnost pro kolektivní přitakávání jaká je to hrůza na tom světě.

Jdu takhle po městě a vzpomínky se mnou. Tady jsem s babičkou chodila krmit labutě. O kus dál jsem o nějaké desetiletí dostala od svého bývalého přítele první pusu a po rozchodu jsem tudy neprošla bez slz. A v tomhle koloniálu jsem si zase kupovala Vlnky, dokud se z něj nestal bar. Stejně tak si při pohledu na kadeřnický salon vzpomenu, jak děsivě může být zpečetěn osud rodiny. Jako memento naplno vykřikující to, na co kolikrát nemáme čas myslet. Je třeba si dát práci a hledat možnosti jak řešit rozpory než vyústí v něco podobně závažného. Na to máme život až příliš krátký i v případě, že ho neukončí někdo, kdo nás měl kdysi rád.

Autor: Sandra Švorcová | pondělí 15.4.2013 18:56 | karma článku: 5.91 | přečteno: 343x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Skvělý burger na Andělu od Jakuba

Manžel dnes lákal na vinnou klobásu. Lehce osmahnutou, s česnekovým chlebem. Těšila jsem se fakt moc. Ale v práci jsem pojedla pouze krémovou zeleninovou polévku a v půl šesté už jsem mírně šilhala hlady. Burger padl mi do ok.

22.11.2017 v 19:58 | Karma článku: 13.15 | Přečteno: 357 | Diskuse

David Dvořák

Vydání Babiše a inspirace pro Okamuru.

Politika je umění dosáhnout maxima možného. Dogmatické lpění na vyřčeném nebývá zrovna nejkonstruktivnější, na druhou stranu je třeba se nezpronevěřit zásadám a „neztratit tvář“.

22.11.2017 v 13:41 | Karma článku: 30.15 | Přečteno: 2374 | Diskuse

Jan Klar

Tady pomůže už jen psychiatr

Jako poslední možnost, kterou Eva navrhla, bylo jít do manželské poradny. Dobře věděla, jaký má Michal odpor ke všem těm psychologům, terapeutům nebo osobnostním poradcům.

22.11.2017 v 12:42 | Karma článku: 15.46 | Přečteno: 626 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Děti vyrostly a tak tápeme

Čím podarovat děti na Vánoce? Navíc když už vůbec nejsou v dětském věku. Ty své dospělce nějak zvládneme, ale pak tu máme ty „malé“ neteře a synovce, čili děti, co mezitím vyrostly až (skoro)dospěly.

22.11.2017 v 10:33 | Karma článku: 13.39 | Přečteno: 331 | Diskuse

Marek Valiček

Radši dojedou domu zpocená, než pozvracená!

"Asi si budu o Jéžíška přát k vánocum nějakou tu kouzelnou zaklínací hůlku a pak ten brajgl kolem nás vysmejčim."

22.11.2017 v 9:00 | Karma článku: 27.38 | Přečteno: 1010 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.