„Závidím řekám, vidím je téct. Závidím chlebům, cítím je péct…“ Už mě to zase popadlo. Retrománie. Málokdo by to do mě řekl. Někdy však stačí maličkost a dávno zapomenuté pocity se vrátí s nebývalou silou. „Závidím ohňům voňavý dým, závidím růžím a nepochodím…“ Bylo by lehké napsat: „No jo, pro Čecháčky typická vlastnost. Když mi chcípla koza, ať pojde i ta sousedova!“ Myslím ale, že pár příkladů z praxe bude mít větší vypovídací hodnotu.
Moje spolužačka a kamarádka má handicap, kterého jsem si nevšimla dokud se mi nesvěřila. Kvůli těžké vadě sluchu jí náleží průkaz ZTP. Několikrát už slyšela věty typu: „Ty se máš, ušetříš za autobus…“ I jí samotné asi bylo jasné, že dotyčný jen promluvil dřív než mu tahle slova proběhla filtrem mezi mozkem a pusou. Přesto však má tahle situace něco společného se skutečně okatým projevem toho jak lehce je možné dát k závidění záminku.
Z mých předešlých článků už možná pozornější čtenář vydedukoval, že vztahy v mojí rodině by se rozhodně nedaly hodnotit jako dobré. Ponechme však toto raději stranou. Většina mých kamarádů pochází z rozvedených rodin. Zvláště před několika lety jsem velmi často vyslechla velice podobný problém. „No jo, tatík daroval tomu svýmu novýmu harantovi mobil a na alimenty pro nás najednou nemá…“
Samozřejmě, že by se dal napsat taky román o případech, kdy dotyčný závistivec sráží cíleně sebevědomí lidem s čímkoliv co on zrovna postrádá. Ono jak známo, stokrát opakovaná lež se stává pravdou, přestože si do té doby byl člověk takříkajíc jistý v kramflecích.
Jak vidno, jeden ze sedmi hříchů se ze ve světě usídlil v mnoha podobách. Někdy dokonce prospěšných, kdy představoval hnací motor pro pozitivní změnu toho, kdo si řekl: „Jo, fajn, závidím, ale mě to může přece potkat taky…“ Nejčastěji ale ve formě, kdy si jaksi zapomínáme říci: „Jo, ona se sice má, ale existuje i spousta toho, co bych jí nezáviděla ani v nejmenším. A vlastně bych s ní vůbec neměnila. Sice to tak může vypadat, ale zdraví ani lásku si člověk koupit nemůže.“ Z vlastní zkušenosti pak můžu říct, že bych s nikým druhým svůj život opravdu nevyměnila. Sama umím se svým trápením zacházet natolik dobře, že si i za tu cenu docela ráda jeho příjemnější stránku prožiju se vším co k tomu patří.
