Tak tedy vstupte a hlavně se nevyděste. Skrývá toho hodně. Na některé hrůzy co tu uvidíte jsem vás už předem upozornila. Zní tu dost nahlas věta: „Nikdo tě nemá rád!“ Dnes už vím, že tu může zůstat ukrytá, protože se nezakládá na pravdě.
Nějak podobně bych asi začala svoji nejintimnější zpověď. Zůstaňme ale pro dnešek u jiného tématu. Takových pár bolestivých tajemství si za život nastřádá téměř každý. Postupně je odhalí jenom hrstka vyvolených. Pouze rodina, pár nejdůvěrnějších přátel a partner.
Jak tak po tom světě chodím, často vidím a hlavně zjistím víc, než bych si sama přála. Ten prohrál barák v kartách, ta se pokusila o sebevraždu. Ta dostává hysterický záchvat při tom, když jí někdo nevezme telefon. Ten zase šílí při sebemenším nepořádku přestože ho sám aktivně vytváří, což následně obhajuje zcela nesmyslnými argumenty. A co jsou tito lidé zač?
Popravdě, někteří z nich mnou třeba i opovrhují. A důvod? Podle nich nejsem dostatečně chytrá a úspěšná. Dále pak nesnášenlivá, paličatá a hádavá. Myslím, že ve výčtu oněch špatných vlastností bych mohla pokračovat až do nekonečna.
Abych si takové stokrát opakované pravdivé lži příliš nepřipouštěla, musím si dost často opakovat jedno indiánské přísloví. Není dobré soudit člověka, dokud jsi nechodil v jeho mokasínech. Co když je zrovna tenhle člověk tvrďák jenom kvůli tomu, že si pod ochrannou ulitou schovává křehkou duši? Zní to pravda trošku pateticky, ale pár takových taky znám.
Ach jo, Freude, Freude, vždycky na tě dojde! Minimálně v tom, že každého z nás aspoň na chvilku cosi podvědomého přimělo k tomu chovat se někdy až nevhodně. Ta neskučná bolest, ze které zbyl právě tak nepříjemný pocit. Já tě přijímám i s tímhle temným zákoutím tvého mozku, totéž děláš i ty. Aha, tak takhle vypadá ta slavná tolerance…
