Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Happy jmeniny!

23. 08. 2012 23:02:01
Dnes je 23. srpna a svátek slaví... „Osamostatnělá domácká podoba k Alexandra. Alexandra původně znamená ochránkyně mužů“. Mimo jiné taky jméno, které má v občance napsané třeba herečka Pogodová, nebo (bohužel) také já. A jaká to náhoda, zrovna dnes byl také tomuto tématu, o kterém mimochodem i daty na mém blogu už byla řeč, věnovaný jeden díl pořadu Fenomén. Další, tentokrát slavnostně speciální díl nekonečného blogerského seriálu, vám přináší Sandra Švorcová.

Nejednou jsem se nejen mezi řádky zmínila o tom, že mám pocit, jako by se mi už v porodnici naši pěkně pomstili. Čekali snad, že ze mě vyroste do výšky metr padesát tvrďáčka s „gulema“, neboli sebevědomím až na půdu a pěkně ostrými lokty? Kdo ví. Každopádně pro ty kdo se těší na nový přírůstek do rodiny a zatím řeší jen „aby to bylo zdravé (což je samozřejmě nejdůležitější)“, přihodím pár rad „jak tomu v budoucnu (ne)nadávat“.

Říká se, že slova poučují, ale příklady táhnou. Proto si dovolím přidat jeden ze svého života. Nezřídka se mi stává, že mě lidi překřtí třeba na Sáru nebo Andreu. Ačkoliv se mi tahle jména líbí více, vím, že bych asi také čekala na to, až se vdám za někoho s příjmením znějícím poněkud měkčeji. Jednoduše aby „mi křestní tolik nedrnčelo“. To se mně nebo jiným dívkám s podobným problémem poštěstit nemusí, proto je jistě důležitější, aby kombinace zněla libozvučně aspoň v dětství.

Samozřejmě existuje i opačný extrém než když se ve jménu i příjmení vyskytuje příliš mnoho tvrdých souhlásek. Upozorňuji, že zrovna nikoho takového neznám, ale dovedu si představit, jak slečna Eliška Melíšková nebo chlapec jménem Lukáš Šulista často slýchají třeba: „Šišli myšli v Litomyšli...“

Stejně tak asi nebude potomek jásat blahem, když mu podepisování zabere deset minut, jako třeba jisté bratrově spolužačce. Tak schválně, kdo oslavuje jmeniny dne 8.3.? Kdo hádal, že ženy, které často své křestní zkrátí jen na iniciálu G nebo zdomácnělé Gábi, má bod. A teď si představte, že příjmení dotyčné zní Tilkeridisová.

Vraťme se ale zpátky ke mně. Můžu být ráda, že když už jsem měla na skříňce ve školce třešínky, nenapadlo naše dát mi jméno Jiřina. Takže když už se někomu poštěstí, že pochází z rodiny disponující některým z „historicky zprofanovaných“ příjmení, chce to aspoň trošku soudnosti. Pokud totiž tato vlastnost chybí, může přivodit nejednu nepříjemnou situaci i nejčastější jméno Jan. Zvláště kdyby se Honzík narodil Žižkovým a navíc mu později lékaři diagnostikovali těžkou oční vadu.

Velmi extravagantní a díky internetu legendární kombinace jako Pětiletka Koniprdová nebo Vinetů Chlupatý pak myslím ani nepotřebují další komentář. Zvláště když si děti ve své bezprostřednosti dovedou utahovat i z menších „odlišností“. Tady už snad zbývá jen smířit se s tím nebo po dovršení osmnáctého roku okamžitě letět na matriku a další úřady, kde za úplatu zajistí, aby bylo vašemu trápení bylo učiněno za dost.

„Dobrý den, jmenuji se...“ Jedna z nejdůležitějších vět, kterou v životě zopakujeme mnohokrát. Protože se takto seznamujeme se člověkem, kterého jsme doposud znali maximálně z vyprávění, tvoří nedílnou součást prvního dojmu. Proto není od věci vyslovovat ona dvě slova, která nás identifikují, minimálně beze studu. Lépe však s hrdostí. A hlavně, pokud se vaše ctěné jméno nachází v kalendáři, užijte si ten svůj slavný den stejně jako já dnes.

Hlasujte ve finále Blogera roku

Autor: Sandra Švorcová | čtvrtek 23.8.2012 23:02 | karma článku: 10.49 | přečteno: 708x


Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Helena Vlachová

Ani tohle bychom neměli soudruhům zapomínat

Je s podivem, že tu ještě komunisté jsou, že jsou lidé, kteří je volí. To zřejmě musí někdo trpět výpadkem paměti, jinak se to nedá vysvětlit

26.4.2018 v 6:07 | Karma článku: 15.72 | Přečteno: 249 | Diskuse

Olga Pavlíková

Šaškárna (hlavní aktéři Bureš a kol. + Hamhamhamáček a kol.)

Socani tuze touží účastnit se na vládě. Přitom jejich předchozí angažmá bylo destruktivní především v tom, že neodvolali Bureše, aby řešil své trestní stíhání, ani jim nevadilo, že je to estébáckými praktikami

25.4.2018 v 22:34 | Karma článku: 19.67 | Přečteno: 443 | Diskuse

Pavel Hewlit

Úchyláci zítřka jsou ti dneska normální

Stačí zavzpomínat a hned vidíte, kam jsme se ve vývoji v naší zemi za posledních skoro třicet let dostali. A to místo není zrovna zalité sluncem a nezáří nad ním duha. Alespoň ne pro každého.

25.4.2018 v 19:46 | Karma článku: 11.04 | Přečteno: 337 | Diskuse

Terezie Čerbáková

Musím

Musím nakoupit. Nákupní vozík přetéká. U pokladny stuhnu. Pokladní na mě vytáhne úsměv ze školení Kontakt se zakázníkem ,,Bohužel, již jsme plastové tašky stáhli z prodeje." Vřískot dvojka!

25.4.2018 v 16:43 | Karma článku: 11.12 | Přečteno: 382 | Diskuse

Martina Studzinská

Kterak uklidnit svoje neodbytné svědomí cvičením vsedě na židli

Dobrá zpráva pro všechny lenochy! Cvičení, pro ty, kteří se nehodlají zvednout ze židle Existuje a je tady! Za vyzkoušení nic nedáte.

25.4.2018 v 16:41 | Karma článku: 5.85 | Přečteno: 105 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.