Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Happy jmeniny!

23. 08. 2012 23:02:01
Dnes je 23. srpna a svátek slaví... „Osamostatnělá domácká podoba k Alexandra. Alexandra původně znamená ochránkyně mužů“. Mimo jiné taky jméno, které má v občance napsané třeba herečka Pogodová, nebo (bohužel) také já. A jaká to náhoda, zrovna dnes byl také tomuto tématu, o kterém mimochodem i daty na mém blogu už byla řeč, věnovaný jeden díl pořadu Fenomén. Další, tentokrát slavnostně speciální díl nekonečného blogerského seriálu, vám přináší Sandra Švorcová.

Nejednou jsem se nejen mezi řádky zmínila o tom, že mám pocit, jako by se mi už v porodnici naši pěkně pomstili. Čekali snad, že ze mě vyroste do výšky metr padesát tvrďáčka s „gulema“, neboli sebevědomím až na půdu a pěkně ostrými lokty? Kdo ví. Každopádně pro ty kdo se těší na nový přírůstek do rodiny a zatím řeší jen „aby to bylo zdravé (což je samozřejmě nejdůležitější)“, přihodím pár rad „jak tomu v budoucnu (ne)nadávat“.

Říká se, že slova poučují, ale příklady táhnou. Proto si dovolím přidat jeden ze svého života. Nezřídka se mi stává, že mě lidi překřtí třeba na Sáru nebo Andreu. Ačkoliv se mi tahle jména líbí více, vím, že bych asi také čekala na to, až se vdám za někoho s příjmením znějícím poněkud měkčeji. Jednoduše aby „mi křestní tolik nedrnčelo“. To se mně nebo jiným dívkám s podobným problémem poštěstit nemusí, proto je jistě důležitější, aby kombinace zněla libozvučně aspoň v dětství.

Samozřejmě existuje i opačný extrém než když se ve jménu i příjmení vyskytuje příliš mnoho tvrdých souhlásek. Upozorňuji, že zrovna nikoho takového neznám, ale dovedu si představit, jak slečna Eliška Melíšková nebo chlapec jménem Lukáš Šulista často slýchají třeba: „Šišli myšli v Litomyšli...“

Stejně tak asi nebude potomek jásat blahem, když mu podepisování zabere deset minut, jako třeba jisté bratrově spolužačce. Tak schválně, kdo oslavuje jmeniny dne 8.3.? Kdo hádal, že ženy, které často své křestní zkrátí jen na iniciálu G nebo zdomácnělé Gábi, má bod. A teď si představte, že příjmení dotyčné zní Tilkeridisová.

Vraťme se ale zpátky ke mně. Můžu být ráda, že když už jsem měla na skříňce ve školce třešínky, nenapadlo naše dát mi jméno Jiřina. Takže když už se někomu poštěstí, že pochází z rodiny disponující některým z „historicky zprofanovaných“ příjmení, chce to aspoň trošku soudnosti. Pokud totiž tato vlastnost chybí, může přivodit nejednu nepříjemnou situaci i nejčastější jméno Jan. Zvláště kdyby se Honzík narodil Žižkovým a navíc mu později lékaři diagnostikovali těžkou oční vadu.

Velmi extravagantní a díky internetu legendární kombinace jako Pětiletka Koniprdová nebo Vinetů Chlupatý pak myslím ani nepotřebují další komentář. Zvláště když si děti ve své bezprostřednosti dovedou utahovat i z menších „odlišností“. Tady už snad zbývá jen smířit se s tím nebo po dovršení osmnáctého roku okamžitě letět na matriku a další úřady, kde za úplatu zajistí, aby bylo vašemu trápení bylo učiněno za dost.

„Dobrý den, jmenuji se...“ Jedna z nejdůležitějších vět, kterou v životě zopakujeme mnohokrát. Protože se takto seznamujeme se člověkem, kterého jsme doposud znali maximálně z vyprávění, tvoří nedílnou součást prvního dojmu. Proto není od věci vyslovovat ona dvě slova, která nás identifikují, minimálně beze studu. Lépe však s hrdostí. A hlavně, pokud se vaše ctěné jméno nachází v kalendáři, užijte si ten svůj slavný den stejně jako já dnes.

Autor: Sandra Švorcová | čtvrtek 23.8.2012 23:02 | karma článku: 10.49 | přečteno: 707x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Skvělý burger na Andělu od Jakuba

Manžel dnes lákal na vinnou klobásu. Lehce osmahnutou, s česnekovým chlebem. Těšila jsem se fakt moc. Ale v práci jsem pojedla pouze krémovou zeleninovou polévku a v půl šesté už jsem mírně šilhala hlady. Burger padl mi do ok.

22.11.2017 v 19:58 | Karma článku: 13.15 | Přečteno: 357 | Diskuse

David Dvořák

Vydání Babiše a inspirace pro Okamuru.

Politika je umění dosáhnout maxima možného. Dogmatické lpění na vyřčeném nebývá zrovna nejkonstruktivnější, na druhou stranu je třeba se nezpronevěřit zásadám a „neztratit tvář“.

22.11.2017 v 13:41 | Karma článku: 30.15 | Přečteno: 2374 | Diskuse

Jan Klar

Tady pomůže už jen psychiatr

Jako poslední možnost, kterou Eva navrhla, bylo jít do manželské poradny. Dobře věděla, jaký má Michal odpor ke všem těm psychologům, terapeutům nebo osobnostním poradcům.

22.11.2017 v 12:42 | Karma článku: 15.46 | Přečteno: 626 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Děti vyrostly a tak tápeme

Čím podarovat děti na Vánoce? Navíc když už vůbec nejsou v dětském věku. Ty své dospělce nějak zvládneme, ale pak tu máme ty „malé“ neteře a synovce, čili děti, co mezitím vyrostly až (skoro)dospěly.

22.11.2017 v 10:33 | Karma článku: 13.39 | Přečteno: 331 | Diskuse

Marek Valiček

Radši dojedou domu zpocená, než pozvracená!

"Asi si budu o Jéžíška přát k vánocum nějakou tu kouzelnou zaklínací hůlku a pak ten brajgl kolem nás vysmejčim."

22.11.2017 v 9:00 | Karma článku: 27.38 | Přečteno: 1010 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.