Proc by me mely neco vracet

Ja vubec nechapu proc by mi me deti mely neco vracet. Ja od nich nic neocekavam. Na stari se pripravuji jiz dnes, abych mela dostatecne financi ktere pokryji peci, kterou budu pripadne potrebovat. Nechci byt na krku svym detem. Ty budou mit sve vlastni starosti se svyma detma a ja jim nechci dalsi pridelavat. Doufam, ze tomu tak nebude. Snad jenom at se za mnou prijdou obcas podivat, a budou mi moci rici, ze se maji dobre.To by me jiste potesilo.

Re: Proc by me mely neco vracet

Tady nejde ani tak o vracení péče nebo snad finanční, ale o vracení kdy se těch negativních věcí. Jinak si myslím, že jefajn jak k tomu přistupujete zodpovědně, protože právě to dává velkou naději, že ty problémy spojené se stářím nebudou takové jako kdybyste to nechala osudu. Mně se třeba lidi diví, že myslím, pravda ne na stáří, ale třeba na případnou "životní katastrofu" typu smrt rodičů, závažné finanční problémy, až budu vdaná tak rozvod a podobně (co se týká třeba té první situace, asi bych finančně neutáhla barák a problémy by se nabalovaly jeden na druhý). Myslím si ale, že jakousi "přípravou" (ne neustálým přemýšlením) se dá udělat hodně.

Jaksi mi uchazi

Jak to pisatelka myslela - 5 myslenek pomotanych a hlavni pribeh jsem asi nepocchopila. Jen pridam me zazitky. Moje sestrenice (doktorka) sla na polovicni uvazek, aby se postarala o rodice, kteri ji v rozmezi 3 tydnu zustali oba lezaci. Stryc po infarktu (mrtvici? nevim jestli to bylo srdce ci mozek) vysledek - omezeni je skoro totez. Teta rakovina a ona pendlovala mezi Zlutym kopcem a spitalem doma, kde pracovala, kde byl stryc na oddeleni a obema tajila, jak je to s tim druhym spatne, at se jim nezhorsuje psychika. V jakem stavu byla ona  , si doplnte sami. Mela ze spitalu po znamosti polohovaci postele a jako doktorka vedela nakolik jim muze ulevit sama - morfium. Rano snidani a leky a hygienu ji pomahala nejaka charita, pozbytek dne vse sama. Stryc i muj otec meli kazdy pres 100 kg. Muj otec zemrel nahle a ja i mamka jsme byly celkem stastne, ze jsme byly usetrene pece o nej a vim, ze i mama se modli, at nam nazustane na obtiz.

Re: Jaksi mi uchazi

jeste pokracovani... minuly rok mi  licila, jak mohla 3x zemrit. Poprve kolem velikonoc malem vyhorela. Rupl ji talit pod kahankem, mame pamatku na stole v obyvaku. Podruhe nevypla plyn. Nechala to na minimu a v domneni, ze zhasla, odesla. Kdyz se vratila a citila divny smrad , docvaklo ji to, okamzite zacala vetrat a vypla plyn (2 hodiny byla pryc). A potreti nani spadla kosa 15 cm od hlavy, kdyby padala otocena jinak, uz by tu nebyla. A ted asi pred mesicem byla na pohrbu a rikala jeste jsme se sesly 4 spoluzacky. Jedna na voziku, jedna se dvema francouzskyma berlama, treti s jednou hulkou a ja byla frajerka  bez niceho. Za dva mesice dozije -li bude mit 80.  Se smrti je smirena uz 20 let (nech si koupit novy sporak, nebo jidelni servis ci jakykoli hrnec, ze uz to do smrti doklepe s tim co ma). Samozrejme, ze obcas ji neco dokupujeme, ale ona to odmita pouzivat. Lidi jsou vselijaci.

K tomu "jak je to na západě"

Generace, která dnes stárne, je ta, která vydělala slušné peníze v 60. a 70. letech. Tyhle babičky a dědečkové mají vlastní domy a investice, o slušných penzích nemluvě. Starat se o ně je pro děti stále časová a emocionální zátěž, ale nikoliv finanční. Kromě toho jsou příbuzní motivováni nadějí na dědictví. A navštěvovat čistou upravenou stařenku v dobře vedené soukromé nemocnici je přece jen něco jiného než ji mít nemohoucí doma a balancovat práci, péči o ni a péči o děti, protože na pečovatelku nejsou peníze.

Re: K tomu "jak je to na západě"

OK, ale to mluvíte ne o "generaci", ale o určité třídě. Ke které - ani na západě - většina lidí nepatří.

nevím

nějak jsem se ve vašich paralelních příbězích ztratila, ale celkem to nepřekáží tomu, že chápu, co jste chtěla říct.

Ano, taky já jsem až jako dospělá pochopila, co je to ten "dědičný hřích" - ne, žádná sodomie, vraždy, incesty..... ale jen a jen chyby našich rodičů, které chtě nechtě opakujeme, i když jsme si jako puberťáci říkali: na svoje děti nebudu nikdy... , o svoje rodiče se vždycky postarám. Jenže pak zjistíte, že jste stejný cholerik (nebo naopak flegmatik) jako vaši, že máte svých starostí tolik, že tak tak stíháte navštívit čilou maminku jednou za čtrnáct dnů a děsíte se možnosti, že přestane být čilá.

Re: nevím

A o tom to je. Tuto dobu je třeba se starat jen a jen o rodinu. Jaký důvod je, že nenavštívím svoje rodiče častěji? Když to rozeberu, tak směšný, lichý. Proto plňme bod Desatera - cti oce svého i matku svou a dobře Ti bude na Zemi. Platí to za každého režimu, v tyto dny stonásobně!

A bude líp.

péče rodič/dítě/prarodič

Předem bych chtěl říci, že neexistuje paralela mezi péčí rodič/dítě a potomek/důchodce. Vztah dítěte a matky je hormonálně a biologicky absolutně jinde. Jsme naprogramováni tak aby nám přebalování potomků více méně nevadilo a i jsme se nad tím hovínkem rozněžňovali. Tohle naprogramování u péče o staré rodiče nefunguje.

Druhá věc. Péče o staré rodiče dokáže člověku zničit život. Pokud se někdo stará 10 - 15 let o nemohoucího člověka, denně ho přebaluje, krmí, nemůže na dovolenou, .... tak má zkažený život. Proto, jestli má někdo rád své děti, až se o sebe nebude umět postarat sám, měl by dobrovolně odejít do domova důchodců kde se o něj postará personál. Ano, děti by se o něj/ní měli starat, vozit mu věci, navštěvovat ho, pokud možno si ho brát domů, přispívat na péči, ale hlavní část nepříjemné práce by měl vykonávat vyškolený personál. Je to sice pro toho starého člověka nepříjemné, je zvyklý na svůj domov a byt, ale reálně to je jediná možnost jak situaci rozumně ošetřit.

Re: péče rodič/dítě/prarodič

Máte sice pravdu, ale situace, že by člověk byl nemohoucí deset či dokonce patnáct let, není zrovna častá.

Ale fuj !

Hned v nadpisu taková hrubka...!? Snad ONY (TY děti).

Re: Ale fuj !

ale no tak - to bych chtěla vidět toho naštvanýho tátu, jak je SPISOVNÝ - spíš slyším Voni ti to děti jednou vrátěj!

Moje známá

vychovala dítě svého zesnulého švagra. Jeho manželka se psychicky zhroutila a už se nikdy z té rány pořádně nevyléčila. Takže mrňouska vychovala a stejně přirozené ji připadala postarat se o nemohoucí matku a poté co její maminka zemřela si k sobě vzala nemohoucí tetu z nějaké zaplivané LDN. Dnes je jí 55let, má milujícího manžela, kromě adoptované neteře, ještě dvě vlastní dcery (dnes už to jsou spíše dospělé ženské) a vnoučka. Stíhá zaměstnání na zkrácený úvazek, tetu, velký barák a zahradu. Vždycky jí říkám: "Vlasti, vy jste pro mně žijící anděl!" Ona to tak nevidí. Má prostě velké srdce. Na západě je normální, že se děti starají o rodiče v okamžiku, kdy zestárnou a už nejsou schopni se o sebe postarat. Tento model tam nidky nebyl nabourán a pokud děti nemají starouška u sebe, ětšinou mu ke skromné penzi přispívají nemalou částkou, aby si ústavní péči mohl dopřát.

Re: Moje známá

Citát "Na západě je normální, že se děti starají o rodiče v okamžiku, kdy

zestárnou a už nejsou schopni se o sebe postarat. Tento model tam nidky

nebyl nabourán"

Statistiku prosím. Protože podle mě je tohle HODNĚ velká lež.

Staré přísloví praví :

Rodiče vychovaji a postarjí se i o 10 dětí ale těch 10 dětí se nepostará o své rodiče ve stáří. Není to 100% ale v mnohých

případech pravdivé. Proto je tolik novodobých " starobinců" .

Re: Staré přísloví praví :

Ono je těch "novodobých starobinců" naopak zoufale málo. Kdyby jich bylo dost, mohly by tam být jednolůžáky a bylo by to důstojnější prostředí. Nečekalo by se 7 let a nemusely by se dávat statisícové sponzorské dary, aby dotyčný dostal v pořadníku přednost. Nemám bohužel děti a ač se mě stáří ještě netýká, občas si představím, jak po sedmdesátce možná nebudu zvládat domácnost, v okolí nikdo blízký, kdo by pomohl, jediné řešení je instituce typu Domov důchodců - ale místa nejsou. Neřku-li pak, když už se člověk není schopen postarat ani o vlastní výživu, hygienu a ošetření.

Na takovéhle téma asi těch 1000 znaků a 5 odstavců nestačí

...takže jen nahodím možné debatní okruhy

:

Ve vztahu rodičů a dětí funguje poměrně často jednosměrný mindrákový přenos - někdejší děti pochytají od rodičů pár mindráčků, přihodí k nim svoje vlastní a vesele pak kazí svoje děti. Někdy jim to dojde včas, někdy pozdě, někdy vůbec ne... a pak se skutečně dá hovořit o nějakém tom mezigeneračním vracení.

:

Do té "zpětné péče" se zdatně míchá naše milá civilizace; dřív byl přes dvůr vejminek a i když to leckdy drhlo, tak rodina nějak pořád fungovala. Dneska stačí bydlet na opačném konci velkoměsta a k rodičům se dostanete jednou za uherák (a když vás zrovna potřebujou, jste na služebce).

Re: Na takovéhle téma asi těch 1000 znaků a 5 odstavců nestačí

Jo, onehdá jsem tak nezávazně myslela... a napadlo mě, jak se otec vždycky vychloubal tím, že když se mu jeho matka míchala do výchovy jeho dcery, našel si práci 120 km daleko, s bytem, a dalších patnáct let jsme byli izolovaní vzdáleností... no a dneska se můj otec rozčiluje, že mu nepropůjčuju svoje dcery že by se mi zdálo, že se mi míchá do výchovy?

Málo kdy

děti vrátí rodičům péči a lásku, kterou dostali. Kolik dětí se postará o své rodiče alespoň ten rok či dva, kdy jsou opravdu bezmocní a pomoc potřebují? Když se vezme v úvahu, že rodiče se o děti starají minimálně dvacet let, byla by to jen malá splátka. A i to je mnohým zatěžko.