Malá, velká, tlustá a ta co má tělo samou kost,
každá z nich má na svůj vzhled nevídanou zlost.
Malá: Být tak vyšší, o kousíček, kluci by se nebáli,
že mně kosti zlámou, že mě zavalí.
Velká: Být tak menší, to bych nebyla
hydra vycáplá, hnusná kobyla.
Tlustá: Kdybych zhubla, hned by mě víc kluků chtělo,
nikdo nechce koukat na mý oplácaný tělo.
Hubená: Mě zas říkají, že anorexie
za chvilku mi hlavu vymyje.
Po pěti letech:
Prcek má přítele co jak její táta vypadá,
žirafa ta pořád svoje štěstí hledá.
Sádelnatka zhubla, ale řeší dilema,
chodit s dvěma kluky naráz, to se nedá.
No a kostra? Ta se pro legraci
věnuje už jenom svojí práci.
Dětičky, pohádka nám končí,
happy end se nekoná.
Nebo že by přece jenom?
Ano. S nadhledem se všechno překoná.
Snad ještě veršík na závěr:
To co nemůžeme mít,
vždycky budem nejvíc chtít.
Jó měl recht když tohle řek
doktor Štěpán Šafránek.
PS: Postřehy a komentáře mi můžete napsat na ICQ.