Což takhle audience, princi?
Co mě to napadlo začít vtipem téma, které bych vlastně ráda pojala vážně? Sama nevím. Snad jen prozradím, že u nás podobná situace naštěstí nikdy nenastala. Místo toho se v našem domě celkem často objevují hosté nedůležití co do postavení, ale o to srdci bližší. Ne vždy tomu ale tak bývalo.
Dovolte mi položit řečnickou otázku: „Také jste se v takzvaných telecích letech styděli za svou rodinu?“ Zrovna já ano, proč bych se taky jinak takhle hloupě ptala. V té době jsem trávila většinu volného času u své tehdy nejlepší kamarádky. Celkem jsem si oblíbila její mámu, která pro mě představovala vzor ženské co nechce rezignovat na život ani po rozvodu a snaží se žít naplno. Ano, sem tam se dotyčná v naší vilce poeticky nazývané Alcatraz taky objevila, ale téměř vždy když odešla a já od zbytku ctěné rodinky vyslechla poznámky o její nadváze, stále znovu jsem si přísahala, že ž od teď budeme chodit jen k ní. Co kdyby se třeba jednou neudrželi a řekli jí něco co by se rozhodně neslučovalo s etiketou?
Jak čas plynul svým přirozeným tempem, z kámošek na život a na smrt se staly ženské co se ani nepozdraví a na ulici by se pomalu nepoznaly. Potom přišla nová škola, noví kamarádi a přátelé a v neposlední řadě taky bydlení ve městě perníku. Tehdy jsem je už zvala jen do improvizovaného studentského bytu sdíleného se třemi spolubydlícími. I tohle období už ale minulo a po definitivním návratu domů začalo právě ona zmíněná „hostitelská éra“. Zvlášť teď v době, kdy mají aspoň někteří trochu volněji a nejsou zrovna rozcestovaní po světě.
Co když ale někoho přivedete na návštěvu, která není tak úplně plánovaná? V mém případě se tak připlazily domů dvě vyhládlé osoby, které se rozhodli uvařit si večeři. Lépe řečeno tou jednou jsem byla já a chtěli jsme přichystat nějakou tu mňamku nejen sobě, ale mile překvapit ty, co se celé odpoledne projížděli na kolech. K mému velikému překvapení se však zbytek mé milované rodinky objevil doma ještě před námi. Navíc to od plotny už opravdu náramně vonělo.
Že nakonec náš mlsný jazýček nepotěšilo lečo nebo perkelt, ale pochutnávali jsme si na polévce, kterou bych jinak v takovém vedru asi nejedla? To vůbec nevadilo. Ani ne díky okamžikům, kdy jsme si najednou všichni sedli u jednoho stolu a povídali, ale hlavně zásluhou zvláštního druhu klidu, který jsem najednou pocítila.
Ačkoliv to může znít pateticky, najednou jako bych objevila Ameriku. Kolik z lidí co znám by si mohlo o podobných chvílích nechat jen zdát? Co by třeba můj bývalý přítel dal za to, aby se mohl klepat jako sulc před tím, než by mě představil rodičům? Najednou mi menší ani ty bolavější křivdy nepřipadají tak zlé. Už totiž vím, že sice ne každé přivítání bývá takto vřelé, ale definitivního odsouzení se snad od své rodné smečky přece jenom nedočkám. Na oplátku nemůžu nabídnout nic jiného než pár svých dobrých vlastností a schopností, které, sice po svém, ale doceňují.
Sandra Švorcová
Za blbost se platí
Po delší době jsem opět navštívila Pardubice, a to s nepříliš lákavou vidinou vyřizování administrativy. Jako obvykle mě čekala dvacetiminutová procházka po Třídě míru. A to bych nebyla ženská, aby mi sem tam očko neujelo a neprohlížela si zboží ve výlohách. Oblečení, elektro, knihy... Přitom však dobře vím, že uspokojím právě jen oči a radost si neudělám. Obvykle totiž u sebe jaksi nemám patřičný obnos a můj účet taky zeje prázdnotou. Podobně jako tentokrát, kdy mi obsah peněženky stačí akorát na nákup večeře.
Sandra Švorcová
Dobrou chuť, pokud právě jíte pražskou šunku
Když si někdy chceme dopřát lepší snídani, navštívíme místo hypermarketu pekárnu a řeznictví. Zvláště mužská část rodiny totiž tvrdí, že není nad čerstvý chleba a kvalitní šunku. Třeba tu pražskou, o kterou se v současnosti vedou spory se Slovenskem, Německem a Rakouskem. Konzumenti této lahůdky jsou znepokojení. Euroskeptici jásají, protože jim tato situace přihrála další argument podporující jejich smýšlení.
Sandra Švorcová
Tak tady se to stalo...
Začalo to tak nevinně. Při cestě ze školy mě napadlo, že bych snad na blog opět mohla přidat nějaký svůj důvtipný postřeh. O chvíli později to vypadalo, že je o tématu rozhodnuto. Inu, o kom se mluvívá, nedaleko bývá. S dotyčnou osobou jsem se na nádraží nikdy neviděla, ačkoliv pravděpodobnost setkání byla poměrně vysoká. A najednou: „Jé, ahoj...“ Onen človíček si jistě domyslí a druhým dechem dodávám, že jsem ho nepomlouvala. Nakonec si ale článek o podobných všem tak důvěrně známých příhodách odpustím. Těsně před příchodem domů mě napadla myšlenka zcela jiná, poněkud závažnější.
Sandra Švorcová
Neklepat? Leda na čelo...
Musím se přiznat, že patřím k těm, o kterých platí, že člověk zasvěcený do tajů zdravotnictví bývá nejhorším pacientem. Sem tam však lékaře musí navštívit každý. Asi nejméně příjemné pak pro spoustu lidí bývá čekání. Když jsem se nedávno vypravila na preventivní prohlídku, měla jsem ale celkem štěstí.
Sandra Švorcová
Apríl!
„No, ahoj Honzo, co se děje?“ „Hele velikej průser! Něco je s autem. Museli jsme ho nechat odtáhnout do servisu, asi budem muset domů vlakem...“ „No teda to je bezvadný, kolik to asi bude stát?“ „Ha ha, víš co je dneska za den? Ne, už jsme na cestě a všechno je v pohodě...“
Sandra Švorcová
Bořiči mýtů, tentokrát na téma postižení
Kdo čeká dva zrzavé vousáče, kteří vyhazují do vzduchu auta a ničí figurínu, má smůlu. Dnes musíte vzít za vděk mou přítomností. Dnes zkusím vyvrátit domněnky, se kterými se potkávám snad každý den. Dokonce s nimi mám stejně jako oni 20 let zkušeností. Jste na ně zvědaví?
Sandra Švorcová
Svoboda pro celý zvěřinec
Kdo mě zná, ví, že jedno z mých triček zdobí nápis SVOBODA PRO KOZY. V současnosti ale mnozí tvrdí, že onu svobodu získala docela jiná rohatá zvířata. Moc často se nestává, abych uveřejnila dva politické články za sebou. Tentokrát jsem si však k obědu pustila něco co by jistě mnohé od jídla odradilo. Dnešní Otázky Václava Moravce se týkaly amnestie.
Sandra Švorcová
Když hlava státu, pak podle mě potetovaná
„Tak jsem si v sobotu ráno došla zavolit...“ Nějak podobně tu začíná v těchto dnech spousta příspěvků. Konstatováním, že kandidát, kterého jsem volil(a), neuspěl, pak pokračuje zhruba polovina. Například i ten můj. Faktem ale je, že jsem to čekala.
Sandra Švorcová
Duch Vánoc nezapomenutelných
Cože? Je teprve začátek listopadu a už s tím šílenstvím začínají i ve škole? Proč jsme museli jít do divadla zrovna na představení Vánoční koleda? Mimo to, ten film už jsem přece viděla v televizi. Záporného hrdinu, továrníka z počátku kapitalismu, přijdou navštívit tři duchové a on pak jako zázrakem začne slavit svátky spolu s lidmi. Jak prvoplánové! Stejně to za měsíc bude všechno při starém...
Sandra Švorcová
Lajkujeme laiky (zvlášť ty informované)
To jsem tak jednou měla v neděli čas pročítat co nám zase na internetu vykvetlo. Při této bohulibé činnosti jsem došla k článku, který se týká tématu pro mě stále aktuálního. Je zcela jedno, na kterých stránkách se objevil. Snad poprvé jsem ale měla možnost vidět v krystalicky čisté podobě problém, který se médii táhne jako červená nit.
Sandra Švorcová
2.11. - Památka zesnulých
Stánky s věnci a květinami. Přeplněné parkoviště vedle hřbitova. Sychravé počasí ne nadarmo nazývané podle onoho dne právě dušičkové. Tak takhle uctíváme památku těch, kteří už nejsou mezi námi.
Sandra Švorcová
Závidím Nadě Urbánkové, že umí zpívat
„Závidím řekám, vidím je téct. Závidím chlebům, cítím je péct...“ Už mě to zase popadlo. Retrománie. Málokdo by to do mě řekl. Někdy však stačí maličkost a dávno zapomenuté pocity se vrátí s nebývalou silou. „Závidím ohňům voňavý dým, závidím růžím a nepochodím...“ Bylo by lehké napsat: „No jo, pro Čecháčky typická vlastnost. Když mi chcípla koza, ať pojde i ta sousedova!“ Myslím ale, že pár příkladů z praxe bude mít větší vypovídací hodnotu.
Sandra Švorcová
Třináctá komnata Sandra Švorcové
Tak tedy vstupte a hlavně se nevyděste. Skrývá toho hodně. Na některé hrůzy co tu uvidíte jsem vás už předem upozornila. Zní tu dost nahlas věta: „Nikdo tě nemá rád!“ Dnes už vím, že tu může zůstat ukrytá, protože se nezakládá na pravdě.
Sandra Švorcová
Článek pro Kristýnku
„Vzpomínám na chvíle minulé. Vzpomínám, i když nebyly zrovna veselé...“ Jak přiléhavé, že některé moje myšlenky patří právě člověku, který tuto větu použil dokonce i v jedné ze svých básní. A že jich už za sebou mám hodně nejen já.
Sandra Švorcová
Happy jmeniny!
Dnes je 23. srpna a svátek slaví... „Osamostatnělá domácká podoba k Alexandra. Alexandra původně znamená ochránkyně mužů“. Mimo jiné taky jméno, které má v občance napsané třeba herečka Pogodová, nebo (bohužel) také já. A jaká to náhoda, zrovna dnes byl také tomuto tématu, o kterém mimochodem i daty na mém blogu už byla řeč, věnovaný jeden díl pořadu Fenomén. Další, tentokrát slavnostně speciální díl nekonečného blogerského seriálu, vám přináší Sandra Švorcová.
Sandra Švorcová
Češi měli na Olympiádě všech pět kruhů pohromadě
V prvních dvou srpnových týdnech jsem měla cukání dělat si čárky, kolikrát uslyším ne slovo Olympiáda, ale termín poněkud jiný. Mnozí, kteří se o tento celosvětový sportovní svátek také zajímali podobně jako můj drahý bratr, už tuší. Ano, jedna věc už po shlédnutí reklamy na onen přípravek slibující pánům lepší ztopoření opravdu zůstává stát. Že by rozum?
Sandra Švorcová
Jak vyhonit ego? Přes webku!
Hm, někdo nový si mě přidal na ICQ do svého contact listu. Kdo to asi tak může být? Nemá vyplněný profil, ale co když mám tu čest s někým z lidí, kteří na mě ztratili kontakt a našli ho třeba na tomhle blogu...
Sandra Švorcová
Tak takhle to začíná?
Všechno je jednou poprvé. Vím, že stejná věta už se v úvodu některého ze článků jiého autora také objevila. Že by to bylo tím, kolik životních premiér se tak o prázdninách odehrává? O dalších souvislostech raději taktně pomlčme. Místo toho stačí jen pro zajímavost začít pročítat články a zanořit se do archivu opravdu hluboko.
Sandra Švorcová
Předsudky? Nic nového pod Sluncem...
A je to tu! Nespokojený národ se bouří. Tentokrát proti vrácení majetků církvím. Že by rozmar, který má v období novinářskou hantýrkou označovaném jako okurková sezóna, vzbudit rozruch? Možná. Rozhodně však vidíme dokonalou ukázku toho jak veřejné mínění ovládají zkreslené představy...
Sandra Švorcová
Bojim dědy, bojim!
Hurá! Přijela návštěva! Je to paradoxní, ale právě s touhle nevlastní částí svého příbuzenstva si mám zrovna co říct. Dovolím si krátkou charakteristiku. Jarda, tátův nevlastní bratr a bývalý policista umí vždycky zvednout náladu svým třeskutým humorem. Jeho druhá manželka Lenka zase popírá tradované, ehm intelektové omezení, blondýnek. Společnost jim dělá taky čtyřnohý mazlíček, značně „vypapaná“ fenka Chodského (nebo chcete-li, skautského) psa Areta. Občas se ale tahle delegace, která nás poctí svou přítomností každé dva týdny, ještě rozroste.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 158
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1454x
Seznam rubrik
Oblíbené blogy
- Vladimíra Bošková
- Stanislav Pecka ml.
- Jan Branda
- Jan Špičák
- Eva Michálková
- Mirka Krbušková
- Daniela Chobolová
- Petr Hrudka
- Miroslav Hadač
- Tereza Jandurová
- Adéla Víchová
- Jan Jílek
Co právě poslouchám
- Red hot chilli peppers - Aeroplane
- Franz Ferdinand - Walk Away
- Metallica - Nothing else matters
- Vypsaná Fixa - Dezolát
- Vypsaná Fixa - Antidepresivní rybička
- Vypsaná Fixa - Darling
- Red hot chilli peppers - Snow
- Red hot chilli Peppers - Californication
- Slobodna Europa - Pes
- Horkýže slíže - Osemnasť
- Horkýže slíže - Bylinožravec Milino
- Vypsaná Fixa - 1982
- Vypsaná Fixa - Samurajský meče
- Red hot chilli peppers - Wet sand
- Goo goo dolls - Iris
Oblíbené knihy
- Jack London - Tulák po hvězdách
- John Fowles - Sběratel
- Ladislav Fuks - Obraz Martina Blaskowitze
- Franz Kafka - Proměna
- Albert Camus - Cizinec
- J.D. Sallinger - Kdo chytá v žitě
- Radek John - Memento
- Robin Cook - Stážista
- Robin Cook - Toxin
- Robin Cook - Horečka
- Robin Cook - Infekce
- Robin Cook - Mozek
- Ladislav Fuks - Obraz Martina Blaskowitze
- Arnošt Lustig - Zloděj kufrů